Údržbou se rozumí soubor činností, které mají zajistit zachování provozuschopnosti a požadovaných vlastností výrobku po maximální možnou dobu. Tak by asi mohla znít definice, ale nás bude zajímat to, co si máme pod tímto termínem představit v souvislosti s údržbou kytary.
Nejběžnější kytara typu Dreadnought (tzv. westernová) je dlouhá cca 104 cm, v nejširším místě mívá asi 40 cm a výška je obvykle kolem 11 cm. Tloušťka dřeva korpusu je nejčastěji 3,5 mm. Je to tedy poměrně velká sestava, ale dosti subtilní a její celková hmotnost včetně mechanik se pohybuje jen kolem 2 kg. Tato sestava však musí vydržet tah strun, který je běžně kolem 80 kg, u dvanáctistrunné kytary je to dokonce přes 100 kg. Přáli bychom si, aby náš oblíbený nástroj vydržel co nejdéle, třeba i několik desetiletí, ale je pravdou, že životnost kytary, např. ve srovnání s houslemi, je výrazně nižší. Housle přes svoji zdánlivou křehkost, mají velmi pevnou konstrukci a tah strun nepřesahuje 20 kg.
Pro kytaru je velmi důležitá správná vlhkost vzduchu v prostředí, kde nástroj skladujeme, nebo kde tráví většinu času. Za standardní se považuje vlhkost v rozsahu 45% - 55%, pokud je tato hodnota setrvale pod 40%, je třeba vzduch zvlhčovat, nebo kytaru přechovávat v kufru se zvlhčovačem. Kytaře vadí i přímé sluneční světlo a vystavování extrémním teplotám. Ideální teplota pro skladování je zhruba v rozsahu +10 st. až +30 st. Celsia. Pevný kufr kytaru krátkodobě dobře ochrání, ale při delším uložení v kufru platí výše uvedené beze zbytku.
Tělo i krk můžeme v případě potřeby očistit vlhkým hadříkem s trochou saponátu, na hmatník jsou nejlepší speciální oleje a vosky, pokud nejsou k dispozici, postačí i leštěnka na nábytek, např. Diava. Když už se impregnuje hmatník, je vhodné nezapomenout na kobylku, pokud není lakovaná, napuštění olejem ji oživí a kobylka získá na nějaký čas příjemné tmavší zabarvení. Mechaniky jsou obvykle uzavřené a údržbu prakticky nepotřebují.
Samostatnou kapitolou jsou struny. Tady bych se nerad pouštěl do nějakých konkrétních návodů, protože zkušenosti jsou často nepřenositelné a každému vyhovuje něco jiného. Jsou struny za 3 dolary sada, ale i za 100 dolarů jedna struna a každý musí zvážit, co potřebuje a jaký postup zvolí. Struna hraná razantně trsátkem má samozřejmě kratší životnost než při citlivé hře prsty a je tu i spousta dalších vlivů, které na struny působí. Osobně jsem spíš příznivcem častějšího měnění levnějších strun, profesionální muzikant odehraje večer koncert na nových strunách, druhý den si na nich ještě pocvičí a na další koncert už natahuje struny nové. Jiná skupina každodenních hráčů zase používá potahované struny s prodlouženou životnost (a vyšší cenou) a další hráči struny čistí přímo na kytaře a tím prodlužují jejich životnost. Zkrátka tuhle cestu si musí každý vyšlapat sám…
Shrnuto a podtrženo, kytara by se neměla vystavovat velkým výkyvům teploty a vlhkosti, vadí jí přímé sluneční světlo a aspoň při příležitosti výměny strun se doporučuje ošetřit uvedeným způsobem hmatník. To je naprosté minimum, které Váš nástroj potřebuje.